"Dostali jsme rozkaz, abychom revidovali, všechny střechy, jestli nejsou někde nějaké antény. Vy tady máte taky takový podezřelý drát. Koukejte to sundat, ať s tím nemáte opletačky," říká Motyčkovi montér od pošty, který chodívá do Lucerny opravovat telefony.
"To by za to nestálo," představuje si Motyčka důsledky. Má v lucerně malou šikovnou místnůstku, bývalé příruční skladiště, kterou mu dal pan Havel k dispozici. Zde konal své první pokusy s jiskrovou telegrafií. Místo induktoru použil vysokonapěťového transformátoru z ozonéru, který dával na sekundáru 11 000 voltů. Kondenzátor vyrobil ze smytých fotografických negativních desek a staniolové fólie od kovotepce Wohlraba z Jilské ulice. Za jiskřiště sloužily mosazné paličky z rozebraných elektrických zvonků a cívku navinul z měděného drátu o průměru 5 mm, koupeného U Rotta na malém náměstí. Vedle Rotta byla firma Deckert and Homolka, tam koupil telegrafní klíč. cívka přijímače, navinutá na dřevěném válci se čtvercovými čely, byla laděna třemi běžci. Galenitový krystal koupil ve Fričově obchodě s přírodninami ve Vladislavově třídě a detektor vyrobil ze svícínku na vánoční stromek. Sluchátko měl ze starého telefonu. Když pak ve výprodeji na maninách sehnal vysokoohmové sluchátko, variokuplér a dokonce rotační měnič, přijímací stanice ožila. Celé zařízení ukryl ve starodávné truhle.
Zmíněná anténa se skládala ze dvou měděných drátů zavěšených na sloupku v nejhořejší části nad nástavbou palácového výtahu. Žárovečka v anténě indikovala vysílání.spojení však nenavázal.
Motyčkovo monstrum dělalo přeci jenom velký rámus, než aby se dalo spouštět v lucerně. A jako naschvál ve vedlejším domě ve Štěpánské ulici se usadila ČTK, která si zřídila přijímací anténu asi 100 metrů od Motyčkovy.
Sundat anténu? Teď se to Motyčkovi dvojnásob nehodí. Už nepřijímá na krystal, nebo dokonce na koherer. Výrobce akumulátorů ing.Lorenz mu přivezl z Německa lampu. Skutečnou opravdovou lampu Telefunken Evn 171 s talířkovou anodou a mřížkou ve formě ploché spirálky. Cívky se třemi běžci používá dál, jen
jeden běžec ovládá nyní zpětnou vazbu. A jaký to byl zážitek, když zpětná vazba najednou nasadila a motyčka slyší ne několik, ale celou řadu telegrafních stanic a mezi nimi občas i pokusy fonické. Motyčka ví co se ve světě děje. Dlouhé vlny už mu nestačí. Chce pod 200 metrů, tam kde pracují amatéři. Sežene variokupler a mezi odbočkami najde tu, která má nejmenší počet závitů. Ví, že v Anglii byly zachyceny americké amatérské stanice a připravují se pokusy překlenout oceán krátkými vlnami amatérskými prostředky. "Opravdu by to za to nestálo" a neochotně leze na střechu. Anténa je dole, Motyčka svinuje drát. V baru je živo.Dlohé toalety dam, pánové ve smokinku, šampaňské v nádobách s ledem. Hosté tančí a baví se. Nikdo nemá tušení, že se právě v tuto chvíli na střeše paláce lucerna objevila proti temné obloze ještě temnější postava. Za okamžik se vynořila další a ještě jedna. Tři muži se rozhlédnou kolem. Pohybují se rychle a bezpečně. Na čtyřmetrovou tyč v nejvyšším bodě Lucerny upevňují drát. Za několik minut mizí mezi terasami.
Objeví se nakrátko znovu až k ránu, kdy poslední hosté z Lucerna-Baru již odešli. Sejmou drát a beze stopy se ztratí ve tmě. Tato Nikým nepozorovaná noční scéna se odehraje ještě několikrát V prosinci roku 1923 a v lednu 1924. Drát vedl do Motyčkovy komůrky. Motyčka nebyl jediný, kdo v zimě 1922/1923 a na jaře 1923 tak málo spal. A co tropí Motyčka v noci v Lucerně? Proč není doma v posteli jako řádný občan, nebo někde za zábavou jako řádný flamendr?
Dochází k pokusům o překonání atlantického oceánu amatérskými prostředky. A na amatérských vlnách.první série pokusů.V zimě 1920-1921 byla neúspěšná. Žádná americká stanice nebyla v Evropě zachycena.
K prvnímu spojení mezi Amerikou a Evropou na krátkých vlnách nedošlo mezi stanicemi úředními, vojenskými, nebo jakýmikoli profesionálními, nýbrž mezi stanicemi amatérskými. Motyčka je sledoval na svém přijímači v Lucerně. Informoval o nich čtenáře "Radioamatéra" i v podrobné historii francouzké stanice F8AB Leona Deloy, která jako první evropská stanice navázala spojení přes oceán. Uvidíme, co napsal v článku "před desíti roky" Československém radiosvětě, hlídka československých radioamatérů vysílačů ročník 1934, číslo 1.,strana 1.:"Deloy oznámil, že bude vysílat 25.listopadu tj.26.listopadu podle evropského času. V udanou hodinu seděl Schnnel v hlavním stanu ARRL se svými přáteli u přijímače na divoko sestaveného a naladěného podle vlnoměru na vlnu 110 metrů, kterou oznámil Deloy.v Americe. Zachytili Deloye ihned, jakmile vyslal do éteru první tečku. Signály z Francie, jež byly vysílány neusměrněným proudem 25 periodách,bylo slyšet v Americe po celém domě, ve kterém byly kanceláře ligy,tedy dobrý začátek. Druhého dne měl Schnell připravený také svůj vysílač a kabeloval Deloyovi, aby se pokusil o spojení 27.listopadu. Po dlouhém cvrčivém volání přišel konečně pokyn GA - dávejte".
To bylo znamení pro Schnella, aby spustil svůj vysílač, ve kterém měl čtyři 5oti wattové lampy po dvou a dvou v protitaktu. Dovedete si představit rozechvění, když Schnell přepínal na příjem a jak zatajoval dech nežli uslyšel velký Deloyovu odpověď. Přišla. Atlantický oceán překonán - první RRR oběma směry. Rekord o který usilovaly stovky amatérů se stal kořistí francouze.
Motyčka slyšel během testů evropské amatérské stanice, korespondující s Amerikou. Američany však nezachytil. Je to snad neúspěch? Nikoliv.
Především se poprvé pořádně zaposlouchal do amatérského provozu na krátkých vlnách. A nebyl sám na kontinentě, kdo záoceánské stanice neuslyšel. V tisku se vyskytly komentáře, že je možné přijímat záoceánské stanice pouze na pobřeží atlantiku. Ve vnitrozemí je to vyloučeno. Je to pravda? Nebyly americké stanice překryty silnými signály evropskými? Motyčka byl při poslechu opatrný. Nechtěl, aby bylo slyšet něco venku. Nebyla chyba právě v tom, že příliš snižoval citlivost přijímače?
Čtvrté transatlantické testy 1923-1924 skončily. Tím skončila i noční akrobacie Motyčkova a jeho přátel Kořínka a Třešňáka na střeše lucerny. Motyčka se připravuje na další činnost a na další transatlantické pokusy v zimě 1924-1925.
Žádné komentáře:
Okomentovat