Zajímá-li vás historie vysílání v Čechách, přečtěte si následující první díl právě získaného textu.
Dnes je pro nás těžko uvěřitelné, že zájemci o tajemství bezdrátového šíření signálu museli často skrývat své pokusy před muži zákona a byli dokonce podezíráni ze šarlatánství.
Drobné zprávy bychom našli v časopisech "vynálezy a pokroky, domácí dílna a epocha". Ottův kapesní slovník naučný z roku 1908 ji definuje takto:
Telegrafie bez drátu sluje elektrické přenášení depeší, aniž by stanice vysílací a přijímací byly spojeny drátem.v praxi našla použití telegrafie bez drátů elektromagnetická, která pomocí elektrických vln vyvinutých výbojem Ruhmkorffova induktoru, přenáší depeše vzduchem.
V roce 1916 vyšla kniha Prof. J.M.Kadlece "základy telegrafie bez drátu" ve které je zajímavě vyložena teorie elektromagnetického pole. U nás začal s praktickými pokusy Prof. Dr. Domalíp v laboratoři ČVUT v Praze v posledních letech 19.stol.veřejnost se poprvé seznámila s radiotelegrafií na Obchodní a průmyslové výstavě v Praze 1908. Stanici předvádělo C.K. Poštovní ředitelství v Praze. Zapůjčila ji firma Siemens and Halske, a.g. ve Vídni. Přístroje byly umístěny v dřevěném pavilonu v blízkosti Maroldova panoramatu Bitva u Lipan.
Pražský ilustrovaný kurýr uveřejňuje 4.srpna 1908 fotografii stanice a píše: "Přinášíme vnitřek telegrafní stanice bezdrátového spojení mezi Prahou a Karlovými Vary. Máte-li slabé nervy, ohlušující třeskot elektrických ran, oslnivý svit mocných jisker, vás záhy odtud vypudí. Uprostřed pavilonu umístěn jest malý tzv. stůl, zaujímající v sobě okruh zprávy přijímací a příslušné přístroje, telegrafní aparát, telefonní sluchátka atd. Za ním umístěny přístroje okruhu vysílacího měděná postříbřená dutá roura, spirálovitě do výše vinutá, která má na hoře jiskřiště t.j. dva kruhy zinkové, kde elektřina vybíjí se velkými blesku podobnými jiskrami, jež provázeny jsou zmíněným již praskotem. Vedle umístěno jest 6 vysokých leidenských lahví a dole induktorium, které vyrábí proud s vysokým napětím 60 000 voltů. Za budovou jest umístěn stožár zvaný anténa, s rozvětvujícími se dráty na všechny strany. Spodní dráty slouží k upevnění antény, horní vedoucí od vrcholu slouží k zachycování vln elektrických a jest drátů těch 12 - 14. Pražská anténa, 26 metrů vysoká zhotovena jest s kovové směsi zvané Magnelium, stanice karlovarská má anténu ocelovou 300m vysokou. Dráty vedoucí od antény končí isolátory, jež pak jsou provazem přivázány k různým okolním předmětům. Telegrafování děje se zcela tak, jako telegrafování na obyčejných telegrafních přístrojích. Úředník položí ruku na klíč a odklepává depeše. Při každém stisknutí klíče proletí jiskřištěm jiskra a ozve se třesknutí. Současně v Karlových varech přijímací telegrafický přístroj zachycuje čárkami a tečkami na papíře depeši. "
V davu mladších a starších zvědavců, kteří obléhají radiostanici, je i vysoký hubený devítiletý chlapec s bujnou kšticí a bystrýma očima. Pravoslav Motyčka. Skutečnost, že se bez drátů přenáší telegram ho zaujala. Chtěl by tomu přijít na kloub. Něco mu později osvětlila Nechvátalova "telegrafie a telefonie v železniční dopravě". Hltal technické časopisy a knihy.
Žádné komentáře:
Okomentovat