Jak
nám ten čas letí. Z ničeho nic tu bylo 28. dubna a tedy poslední
možnost vyjet na kopec.
Samozřejmě
to bylo plánováno a avizováno v dostatečném časovém předstihu.
Cílem
naší expedice byla Velká Javorina ve čtverci JN88UU.
Počet
členů pro Javorinu se snížil o Jardu Dobrá, který měl doma
přes víkend pout´ a proto proč by jezdil někde na kopec a
pojídal nějaké polotovary, když se může v klidu doma cpát
kachýnkou nebo husičkou se zelím a na to mlasknout nějaký ten
čepovaný „ radík“. Jardo, nic ve zlém, ale trošku jsme ti
záviděli.
Tak
tedy jako tradičně Vojta připravil a překontroloval všechen
materiál a v pátek odpoledne se nakládalo. Byla jedna menší
změna, jako tažné vozidlo byl vylosován Jindrův rudý Chevrolet.
Já
jsem se klukům omlouval, protože pátek odpoledne u mne byl již
dávno obsazen, ale s vynaložením veškerých sil mi bylo
dopřáno stihnout poslední minuty nakládky. Jindra nezklamal a
samozřejmě byla degustačka plácačky – „byla dobrá.“
(poznámka autora)
V
sobotu v 7.00. hod zacvakáváme karavan Jindrovi na tažné a než
stačíme s Vojtou nastoupit do druhého auta, Jindra už byl ten
tam. Krásně si tu jízdu s karavanem užíval. Cesta byla v pohodě,
akorát někde za Luhačovicemi se Jindrovi zapletli do cesty dva
takoví malí poldíci, ale nezdrželi ho dlouho a obešlo se to i
bez další ztráty finanční hotovosti.
Asi
kolem půl desáté jsme byli na kopci. V autě se to tak nezdálo,
ale fouká tu vítr jako......
No
nedá se nic dělat, do jedné, do druhé nohy, pak i do každé
ruky, čvachtl lahváč a jde se stavět.
Byl
to opravdu výkon hodný pochvaly. Kolem poledne vše stojí, máme
přikurtován i karavan. Sirtelka má výkyvy, ne ne ne, na to se
střízlivému dívá zle. Jedině Vojta nic neviděl, jelikož
ztratil brýle. No tak chodíme a hledáme brýle jinak je to marné,
přišli bychom o zapisovatele. A hle náhlý šťastný Vojtův
výkřik přeruší vichřici. Radost netrvala dlouho. Brýle byly
rozšlápnuté, ale naštěstí jen jedna nožička. To však bylo
neštěstí, neboť kdykoliv opustil karavan, vždycky se vrátil bez
brýlí, no prostě zážitek.
S
prázdným žaludkem je to na nic, proto prostíráme. Jídla máme
habaděj a dobrého, proto není možné, abychom to nepřežili v
pohodě a ve zdraví. Jo teď by bodlo se natáhnout v karavanku
a zadřímnout si. Nic takového! Je třeba zapojit stanici, noťas a
další příslušenství.
Já
si jdu taky ze srandy připravit do auta sešitek a tužku s úmyslem
jen tak zahulákat na PMR.
Před
půl druhou dávám první výzvu. Odpovídá Expedice Studna a pak
následuje velký fofr se kterým jsem vůbec nepočítal. Chvílemi
byly i tři stanice, takže jsem je musel prosit o strpeníčko.
No co k tomu dodat, paráááda. No a potom večer to bylo opět
super. Dík všem nočním ptákům, doufám, že se nikdo neurazí.
Kluci v karavanu na CB už vypínali a pobírali se na pelech a mi se
ještě ozval 22.54 Topas Olomouc a ukončil to 23.16 Mirek Bukovany.
Ještě jednou všem díky za spojení na PMR.
Jindra
s Vojtou taky nezaháleli a do té zhruba třiadvacáté hodiny
něco do CB deníku napsali.
Zaléhalo
se po celodenním výkonu dobře, ale přesto s obavou, aby to
antény vydržely. Chvílemi byly poryvy větru tak silné, že to
s karavanem cloumalo jako s papírovou lodičkou.
Něco
po páté jsem se probudil. Antény stály, dá-li se to tak říct.
Sirtelka byla ohnutá jako luk, vítr spíš zesiloval, než aby
slábnul. Otočil jsem se a podřimoval, když mne probudil Vojta:
„Nemáme anténu!“ Fakt že jo. Sirtelka se položila na svah a
mírně změnila svůj tvar. No alespoň nám ušetřila námahu při
sundávání dolů.
Kluci
dojeli v pohodě dopolední vysílání na směrovku, ještě
udělali kolem padesáti spojení.
Kolem
desáté končíme, balíme, opatrně s karavanem popojíždíme
pod kopec do závětří, kde ho bezpečně skládáme a jede se
domů.
Cesta
proběhla bez problémů, dojeli jsme dobře.
Přátelé,
při čtení tohoto článku vás mohu ujistit, že veškerá
zničená, či poškozená výstroj je již opravena. Vojta makal
jako ďas. Díky. Také bych chtěl poděkovat Mirdovi za ochotu nám
půjčit anténu a stožár na další výjezd. Mirdo dík, pošetři.
Možná, že na Dlouhých Stráních nás zastihne námraza a bude to
jasné.
Takže
ještě jednou velký dík všem za spojenečka a Tukanové se těší
na slyšenou 19. 5. 2012 z Dlouhých Strání. 7 3 Vojta Hájov,
Jindra sever Kopřivnice, Venca Hájov.