úterý 28. února 2012

Tukan, CBliga 2012 a Mikulčin vrch

Zdravím váženi přátele CB a PMR.

Na úvod bych chtěl poděkovat všem, kteří měli tu trpělivost a dovolali se na nás a tím přidělili body do soutěže a sobě do CB aktivity. Někteří to vzdali, ale bohužel my se snažíme pobrat všechny, ale jsou dány nějaké nepsané priority - MOBIL, který odjede z dosahu, STANICE NA HRANICI SLYŠITELNOSTI - podmínky se mohou během minuty změnit a je po spojeni a pak DOBŘE SLYŠITELNÉ STANICE. Bohužel některým se to nelíbí, ale to je život.



Jak již zde bylo avizováno, expedice Tukan začala být po delším čase opět aktivní jak v pasmu CB, tak i na PMR.

Pro únorový výjezd byl zvolen všem dobře známý kopec Mikulčin Vrch - necelých 800 metrů nad mořem v lokátoru JN88VW s předpokladem, že si procvičíme i naše svaly v házení lopatou a stavěni huhulaha.



Hned po lednovém výjezdu, kdy byl Tukan jako obvykle hluchý jak pařez jsem začal „leštit směrovku“. Leštěni spočívalo v celkové přestavbě této antény. Týden před výjezdem byl přizván Venca Hájov a začalo nekonečné čtyřhodinové slaďovaní. To se doma jevilo jako ok a tak se již jen čekalo, jak to bude vypadat na kopci v provozu.



Termín výjezdu se nezadržitelně blížil a již je tady pátek odpoledne a všechny věci se nakládají do přistaveného auta. V rámci úspor byla zvolena varianta tři v jednom, čili tři operátoři a jedno přibližovadlo.



V sobotu ráno před devátou hodinou se dokládají poslední věci a první zastávka je v Kopřivnici pro Jindru Sever známého to foto dokumentaristu. Cestou pro jistotu si dáváme aspoň do jedné nohy a do druhé při zastávce ve Vizovicích. Další cesta směr Mikulčin Vrch probíhá v poklidu až po chatu Lopata. Za ní již následuje povrch spíš určený pro ledovou plochou dráhu, to je cca 10 cm led a vyjeté koleje. První menší stoupání zvládáme bez problému a jdeme se otočit, ale ouha, na křižovatce kde by to teda šlo je uvízlé auto, naštěstí asi po pěti minutách se mu podařilo odjet a nám uvolnilo cestu.



Za celkem teplého, ale větrného počasí vystupujeme z auta před polednem a začínáme cvičit s lopatou. Další popis celkem není třeba, foto napoví. Nenechte se zmást. Sněhu tam opravdu bylo až po k*lky.



Smontování směrovky byla celkem brnkačka. Vysmýčeni do břehu se taky podařilo, ale co s kotvením? Jindra se rozhodl ze se obětuje a cestu k úvazům prošlape. Bohužel jeho super boty nevydržely hloubku sněhu a naplnily se mu až po okraj. Ovšem kdo je připraven, není překvapen, vyměnily se ponožky a jelo se dál. Ps. Jindra provedl i školeni jak se takové ponožky suší a narval si je kolem krku!



O půl třetí je postaveno, zadrátováno a Jindra se jde věnovat fotografování, ale hlavně testování místních občerstvoven a náleven Jana a Arnika. Same baby. V rámci "horské družby" si s okolo pochodujícími vyměňuje adresy a navazuje internetové spojení pečetěné koštováním místních kapalných produktů. Marné jsou naše výzvy "Jindro vrať se" a ještě marnější na pásmu CB. Teda za půl hodiny dávání výzev ani škrt. Kdyby aspoň nějaká Nataša? Lezeme ven z tepla kokpitu a stavíme PMR na střechu auta a za půl hodiny máme nějakých osm spojení. Jdeme se ohřát a pouštíme CB. Opět nic moc, tak to ještě proložíme mrznutím venku s PMR. Po sedmnácté hodině CB vstalo z mrtvých a za padesát minut děláme 37 spojeni, pak aktivita upadá. Ted již jenom potřebujeme udělat nějaký DX. Opět nás zachraňuje Vláďa Tři Dvory /p Vysoká. Vláďo díííííík!!!!!



Během večera nám mírně přituhlo a balení na ledu bylo celkem zábavné. Naštěstí se nikomu nic nestalo a po půlnoci Venca zapíná autopilota a jedeme domůůů.



Děkuji Vencovi za dopravu Jindrovi za foto a Mirdovi Příbor za včasné vystaveni článku.

ZA TUKANY VOJTA HÁJOV 73.

p.s. Všechny fotky jsou ke zhlédnutí na Picase.

Sepsal Vojta Hájov vlastní rukou, editoval Mirda (snad jsem při úpravách svéráznému popisu neuškodil).

pátek 17. února 2012

Tukan na Malé Lhotě


Přátelé, kamarádi na CB.

Jak jste se již určitě dozvěděli a někteří i na vlastní stanici ověřili, Tukanové začínají opět žít.

V sobotu 29. ledna 2012 jsme vyjeli s Vojtou Hájov na kopeček Malá Lhota JN99AK nadmořské výšky kolem 645 metrů. Bylo to tak trošku z mé zvědavosti, jak to na takovém portejblu ve skutečnosti vypadá. Tomuto výjezdu však předcházela poctivá příprava, která se nakonec vyplatila. Vojta po večerech začal z před léty uloženého vybavení vyhánět pavouky a skřípějící rezavé součástky bylo třeba „rozchodit“. Toto se mu stopro povedlo, za což mu je velký dík.


Výjezd z domu byl po čtrnácté hodině. Počasí přálo, žádný silný mráz, jasno, slunečno, absolutně bezvětří.


Po příjezdu na kótu následovala podpora do jedné a druhé nohy, aby anténa zaujala po vztyčení tu nejoptimálnější polohu. To se povedlo včetně připojení stanice a ostatního příslušenství. Poté bylo třeba trochu rozhýbat jazyk a krátce po šestnácté hodině následovala po proskenování pásma první výzva na kanále č. 20. První spojení na sebe nenechalo dlouho čekat. Bylo v 16:30 hod. A to se ozval Láďa Frýdek. Kdybyste si mysleli, že jsem neměl ani trochu trému, tak se samozřejmě mýlíte. To se také projevilo na několika přebreptech a zaseknutích, takže kdo to slyšel, určitě se z chutí zasmál a já mám na co na svém prvním portejblu vzpomínat.


S postupem času a se setměním se to myslím dostalo do takové začátečnické normy a začala chodit spojeníčka jedno za druhým. Nejdelší bylo s Láďou Tři dvory/P Vysoká u Kutné hory a to v délce 211 km. Na další expedice jsme se přes veškerou snahu nemohli dobouchat. Podmínky nebyly asi nic moc, i když se jednu dobu zdálo, že to půjde. No nevadí. Každý den není posvícení, snad příště. Poslední spojení bylo zapsáno ve 21:50 hod. s Miluškou Mořkov, která nám popřála šťastnou cestu domů a hezkou dobrou noc. Celkem to hodilo do kupy 96 spojení .


Sbaleno bylo podstatně rychleji a po bezproblémovém dojezdu domů následoval stručný rozbor odpoledne u lahváče – čaje bylo na kopečku až moc – a štamprlky slivovice u Vojty v garáži.


Závěrem mi dovolte poděkovat všem za hezká spojení a budeme se na Vás těšit zase někdy příště odjinud z kopce.


Za Tukany zdraví Venca Hájov a Vojta Hájov.