![](https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgBLg0QHHTJD6mxVgdgan7u1elub371d0gM2WdtbW-wInl5RDbirtNsiqTxvNTORZZCevxYi-wNFh2Ng3b2oGzoPg1iD3-YmbhY-vBaCcWvEeDKxcOVDA-BnGODREeKAo9eTkaT83vVyomq/s320/DSC_0186.jpg)
Přišli jsme, viděli jsme, zvítězili jsme. Ačkoli tak jednoduché to nebylo.
Účast v letošním závodě Éter bez hranic je pro mě stále plná emocí. Nejprve nám bylo znemožněno vysílat z Dlouhých strání (úpravou pravidel), pak se kolem pravidel rozjela nepříjemná diskuze a nakonec se objevily komentáře o obcházení pravidel.
Co z toho nakonec pro Tukany/Tučňáky vyplynulo? Dlouhé stráně jsme si zamluvili i přes zákaz v pravidlech a ihned jsme začali pokukovat po vedlejším vrcholku Mravenečníku, ze kterého snad ještě nikdo CB soutěž nejel. Pomoci emailových holubů jsme se domluvili a v sobotu ráno byli operátoři, šerpové a dispečer materiálovětechnického zabezpečení na Dlouhých stráních.
Jak jste mohli vidět v předchozím článku, bylo to náročné vyvést výbavu, postavit, odvysilát, dovést zpět a dojet bezpečně domů. Byli jsme utahaní, rádi, že jsme nakonec v neděli byli ve svých postelích s pocitem, že snad nějaký výsledek bude.
Najednou je sobota 24.8. my sedíme zase v holickém kulturáku a posloucháme seznam 39 účastníků čtený od konce. Stále se volačka expedice Tučňák neobjevuje. V okamžiku, kdy je přečtena třetí a druhá posátka se na Mirdu otáčím se slovy: "Ty vole, my jsme to snad vyhráli!!"
A taky ze ANO! Po dlouhých letech se severomoravská parta známá jako Tukan nebo Tučňák postavila na post nejvyšší.
![](https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgl-NRogClhk3ogQG-uhCwPfx4g3E6NpY2PZ810FpoTtujXpVEqqjeLUns5mvaOLlZ3nxPb22fWo4OSFyMvCOo1TuhKpxM1EsOK3YbMqfWMvbkf8hz6dz9XeqGs20OjCEdTRWtIIkNTJHFI/s320/DSC_0188.jpg)
Chtěl bych touto cestou poděkovat všem, kteří si s námi udělali spojení. Děkuji Jindrovi a Jirkovi za bezvadnou práci šerpů, stavěčů antén a jim i Vojtovi za bezva zázemí. Vítezství je dílem společným - kluci děkujeme.
Standa - Junior
P.S. díky za fotky Kmochy a Fousáči