Velká Javorina - Tukanové srdečně zdraví všechny přátele éteru.

Jak nám ten čas letí. Z ničeho nic tu bylo 28. dubna a tedy poslední možnost vyjet na kopec.

Samozřejmě to bylo plánováno a avizováno v dostatečném časovém předstihu.

Cílem naší expedice byla Velká Javorina ve čtverci JN88UU.

Počet členů pro Javorinu se snížil o Jardu Dobrá, který měl doma přes víkend pout´ a proto proč by jezdil někde na kopec a pojídal nějaké polotovary, když se může v klidu doma cpát kachýnkou nebo husičkou se zelím a na to mlasknout nějaký ten čepovaný „ radík“. Jardo, nic ve zlém, ale trošku jsme ti záviděli.

 

Tak tedy jako tradičně Vojta připravil a překontroloval všechen materiál a v pátek odpoledne se nakládalo. Byla jedna menší změna, jako tažné vozidlo byl vylosován Jindrův rudý Chevrolet.

 

Já jsem se klukům omlouval, protože pátek odpoledne u mne byl již dávno obsazen, ale s vynaložením veškerých sil mi bylo dopřáno stihnout poslední minuty nakládky. Jindra nezklamal a samozřejmě byla degustačka plácačky – „byla dobrá.“ (poznámka autora)

V sobotu v 7.00. hod zacvakáváme karavan Jindrovi na tažné a než stačíme s Vojtou nastoupit do druhého auta, Jindra už byl ten tam. Krásně si tu jízdu s karavanem užíval. Cesta byla v pohodě, akorát někde za Luhačovicemi se Jindrovi zapletli do cesty dva takoví malí poldíci, ale nezdrželi ho dlouho a obešlo se to i bez další ztráty finanční hotovosti.

 

Asi kolem půl desáté jsme byli na kopci. V autě se to tak nezdálo, ale fouká tu vítr jako......

No nedá se nic dělat, do jedné, do druhé nohy, pak i do každé ruky, čvachtl lahváč a jde se stavět.

Byl to opravdu výkon hodný pochvaly. Kolem poledne vše stojí, máme přikurtován i karavan. Sirtelka má výkyvy, ne ne ne, na to se střízlivému dívá zle. Jedině Vojta nic neviděl, jelikož ztratil brýle. No tak chodíme a hledáme brýle jinak je to marné, přišli bychom o zapisovatele. A hle náhlý šťastný Vojtův výkřik přeruší vichřici. Radost netrvala dlouho. Brýle byly rozšlápnuté, ale naštěstí jen jedna nožička. To však bylo neštěstí, neboť kdykoliv opustil karavan, vždycky se vrátil bez brýlí, no prostě zážitek.

 

S prázdným žaludkem je to na nic, proto prostíráme. Jídla máme habaděj a dobrého, proto není možné, abychom to nepřežili v pohodě a ve zdraví. Jo teď by bodlo se natáhnout v karavanku a zadřímnout si. Nic takového! Je třeba zapojit stanici, noťas a další příslušenství.

Já si jdu taky ze srandy připravit do auta sešitek a tužku s úmyslem jen tak zahulákat na PMR.

Před půl druhou dávám první výzvu. Odpovídá Expedice Studna a pak následuje velký fofr se kterým jsem vůbec nepočítal. Chvílemi byly i tři stanice, takže jsem je musel prosit o strpeníčko. No co k tomu dodat, paráááda. No a potom večer to bylo opět super. Dík všem nočním ptákům, doufám, že se nikdo neurazí. Kluci v karavanu na CB už vypínali a pobírali se na pelech a mi se ještě ozval 22.54 Topas Olomouc a ukončil to 23.16 Mirek Bukovany. Ještě jednou všem díky za spojení na PMR.

Jindra s Vojtou taky nezaháleli a do té zhruba třiadvacáté hodiny něco do CB deníku napsali.

Zaléhalo se po celodenním výkonu dobře, ale přesto s obavou, aby to antény vydržely. Chvílemi byly poryvy větru tak silné, že to s karavanem cloumalo jako s papírovou lodičkou.

Něco po páté jsem se probudil. Antény stály, dá-li se to tak říct. Sirtelka byla ohnutá jako luk, vítr spíš zesiloval, než aby slábnul. Otočil jsem se a podřimoval, když mne probudil Vojta: „Nemáme anténu!“ Fakt že jo. Sirtelka se položila na svah a mírně změnila svůj tvar. No alespoň nám ušetřila námahu při sundávání dolů.

Kluci dojeli v pohodě dopolední vysílání na směrovku, ještě udělali kolem padesáti spojení.

Kolem desáté končíme, balíme, opatrně s karavanem popojíždíme pod kopec do závětří, kde ho bezpečně skládáme a jede se domů.

Cesta proběhla bez problémů, dojeli jsme dobře.

Přátelé, při čtení tohoto článku vás mohu ujistit, že veškerá zničená, či poškozená výstroj je již opravena. Vojta makal jako ďas. Díky. Také bych chtěl poděkovat Mirdovi za ochotu nám půjčit anténu a stožár na další výjezd. Mirdo dík, pošetři. Možná, že na Dlouhých Stráních nás zastihne námraza a bude to jasné.

Takže ještě jednou velký dík všem za spojenečka a Tukanové se těší na slyšenou 19. 5. 2012 z Dlouhých Strání. 7 3 Vojta Hájov, Jindra sever Kopřivnice, Venca Hájov.