Přišli jsme, viděli jsme, zvítězili jsme. Ačkoli tak jednoduché to nebylo.
Účast v letošním závodě Éter bez hranic je pro mě stále plná emocí. Nejprve nám bylo znemožněno vysílat z Dlouhých strání (úpravou pravidel), pak se kolem pravidel rozjela nepříjemná diskuze a nakonec se objevily komentáře o obcházení pravidel.
Co z toho nakonec pro Tukany/Tučňáky vyplynulo? Dlouhé stráně jsme si zamluvili i přes zákaz v pravidlech a ihned jsme začali pokukovat po vedlejším vrcholku Mravenečníku, ze kterého snad ještě nikdo CB soutěž nejel. Pomoci emailových holubů jsme se domluvili a v sobotu ráno byli operátoři, šerpové a dispečer materiálovětechnického zabezpečení na Dlouhých stráních.
Jak jste mohli vidět v předchozím článku, bylo to náročné vyvést výbavu, postavit, odvysilát, dovést zpět a dojet bezpečně domů. Byli jsme utahaní, rádi, že jsme nakonec v neděli byli ve svých postelích s pocitem, že snad nějaký výsledek bude.
Najednou je sobota 24.8. my sedíme zase v holickém kulturáku a posloucháme seznam 39 účastníků čtený od konce. Stále se volačka expedice Tučňák neobjevuje. V okamžiku, kdy je přečtena třetí a druhá posátka se na Mirdu otáčím se slovy: "Ty vole, my jsme to snad vyhráli!!"
A taky ze ANO! Po dlouhých letech se severomoravská parta známá jako Tukan nebo Tučňák postavila na post nejvyšší.
Vyhráli jsme jak české tak absolutní pořadí.
Chtěl bych touto cestou poděkovat všem, kteří si s námi udělali spojení. Děkuji Jindrovi a Jirkovi za bezvadnou práci šerpů, stavěčů antén a jim i Vojtovi za bezva zázemí. Vítezství je dílem společným - kluci děkujeme.
Standa - Junior
P.S. díky za fotky Kmochy a Fousáči
